| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
Ve chvíli, kdy se v předpovědi objevila noční, záporná teplota, naplánoval jsem si dovolenou. Ráno jsem potom vstal ve čtyři hodiny, najedl se, připravil si věci a v pět vyrazil autem na Vranovskou přehradu. Teploměr ukazoval 3 stupně pod nulou při jasné obloze, takže dole u vody musel být ještě větší mráz. Auto jsem zaparkoval v rekreační oblasti Chmelnice pod zříceninou hradu Cornštejn. Protože za poslední dny kvůli oblevě stoupla hladina o více než půl metru, vzal jsem si s sebou skládací žebřík, abych se vůbec mohl dostat na přístaviště. Před sedmou hodinou jsem nazul brusle a vyrazil směrem po proudu.
Hned od začátku mě nemile překvapila kvalita ledu. Ačkoli tloušťka byla poctivých 12 cm, tak na povrchu se nacházely velké hrboly. Ty tam pravděpodobně vznikly nedokonalým táním sněhových závějí, které se přeměnily na ledové hrby. Projel jsem pod Vysočanským mostem a zamířil k Bítovské zátoce. Tato část byla ještě více hrbolatá. Odhadem mohlo být převýšení tak 10 cm. Přímo naproti Bítovské zátoce hrby zmizely. Mělo to svůj důvod. Naplnily se totiž mé obavy z minulého bruslení. Led přes celou šíři přehrady byl téměř roztátý. Tím moje putování směrem po proudu skončilo asi po 2,5 km. Po hrbolatém ledu jsem si projel Velkou i Malou Bítovskou zátoku a zamířil zpátky.
Na soutoku jsem odbočil na přítok Želetavka pod Bítovským hradem. Zde už byl led nádherně hladký. Bohužel ale jen na délce 0,5 km, protože pak už led skončil a byla voda. Tou dobou mi akorát napsal jeden bruslař z Brna, se kterým jsem se den předem domlouval, že už je také na ledu. O něco později jsme se pak setkali u Chmelnice. Protože Vranovskou přehradu vůbec neznal, společně jsme projeli opětovně celou část, kterou jsem projel už ráno. Bylo asi deset hodin dopoledne a slunce začalo mít sílu, takže v nekrytých částech už začal praskat led.
Po návratu k Chmelnici jsem si sundal část oblečení a společně jsme zamířili směrem proti proudu. Když jsem se dostali k šíji poloostrovu Farářka, překvapil nás poměrně slabý led. I tak jsme se ještě přes něj dostali a projeli celou délku kolem poloostrova. Bohužel těsně před koncem opět led skončil. Takže i na druhou stranu jsme se nedostali dál než 2,5 km. Jediná výhoda byla, že na celé asi 1 km dlouhé ploše byl relativně hladký led. Bohužel jsme zde ale nemohli dlouho zůstat. Jak se oteplovalo, led stále měkl. Vrátili jsme se k Chmelnici s tím, že zkusíme ještě dojet na Želetavku. Bohužel na soutoku už led změkl natolik, že se tam začaly tvořit plochy s ledovou tříští, kam jsem si netroufl.
Jako poslední pokus jsme zkusili ještě Farářku, ale tam už jsme se také nedostali přes rozpadající se ledové dlaždice v poslední zatáčce. Nakonec jsme tedy zůstali zaseknutí mezi přístavištěm Chmelnice a Vysočanským mostem. Tou dobou bylo poledne, já za sebou měl 50 km a byl rozhodnutý, že tím končím, protože bruslení po hrbolatém a měkkém ledu bylo dost otravné. Jenomže jak jsme si stále povídali, tak jsme na tomto krátkém, asi 1,5 km dlouhém úseku najezdili dalších 50 km. Ve výsledku to tak hrozné nebylo, protože jsme si povídali nejen mezi s sebou ale i s okolními chataři, kterých se tam odpoledne několik objevilo. Nakonec jsme skončili před pátou hodinou odpolední, kdy slunce už zmizelo za kopci, a já měl naježděnou celou stovku. Ačkoli slunečné počasí přálo mrazivým nocím do dalších dnů, pro mě už to smysl nemělo. Domů jsem odjížděl velice zklamaný, protože jsem věděl, že se nebude opakovat bruslařský ráj z minulého roku. Mohl jsem jen doufat, že příští sezóna bude na Vranově lepší.
Garmin Connect | Facebook21 - 26 |
◀ 1 2 | 6 / 26 |
21 - 26 |
◀ 1 2 | 6 / 26 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |